Pluju

21. srpna 2013 v 20:08 | Vendy Šperová |  Básničky a pod.
Pomalu odchází denní svit... a já si tu sedím na gauči za ticha porušujícího jemné mručení lednice.
Znáš vzpomínky toho gauče? Zvuky z venčí jakoby našeptávali otevřeným oknem odpověď. Vždyť místa vážou náboj energie našich vzpomínek, no ne? Je to živé navzdory smrti.
Pes hluboce oddychuje na posteli pod jediným oknem v místnosti. S každým nádechem se mu plynule zvedá hřbet, s každým výdechem je nižší...
Ticho léčí, říká se.
Nechci znát z řečí. Nechci dosazovat do vět "prý", aby bylo jasné, že to není z mojí hlavy. Nechci mít v sobě program, který mě nutí poslouchat všechna "prý" a co víc, nést je svou vlastní cestou. Znát jen vlastní fakta.
Tušíš vůbec, že jsi moje největší "co když"?..
Potřebuju upustit páru. Chci křičet se slzama vzteku. Chrlit to všechno, co nemůžu říct, kvůli "morálním hodnotám" většiny. A pak to podupat. Zabít všechnu disciplínu tohoto programu v mé hlavě.
Ale násilí tvoří násilí. Však já vím...
Potřebuju zase jednou slyšet svůj zoufalý hlas. Který po věčnost mlčí. A dere se ven jen za společnosti agresivního šumění v mé mysli. Jako když se rozladí televize. V tu chvíli je jedno, jak labilně vypadáte kypřící vzteky. Šleháte kolem sebe právě proto, že víte, že vám to udělá dobře.
Možná by se to dalo vynahradit masturbací...

Pozorujete jak žijí lidé okolo vás?
Míjíme se na ulicích, odměřeni jakoby se dalo střílet imaginárním revolverem z prstů. Bang! To máš za všechno to opovržení má drahá, egoistická a pomalu senilnící sousedko. Bang! To máš za to, že jsi praštil mého psa, když po tobě vystartoval s afektem v lesklých a vyděšených očích. Chci vidět tvou tvář zkroucenou šokem, ty labilní frajírku!

Odplouvám.
Sedám si do člunu, kde je se mnou jen vlastní stín.
Řeka slz mě nese pryč.
Pryč.
Daleko od tvých krásných očí.
Daleko od rodiny, kterou jsem neměla.
Daleko od obsahu lásky, která je má jediná.
Daleko od startovní pásky.
S myšlenkou o cíli, o andělých spásy...

Byla jsem ruka ku tvé pomoci podaná.
Teď už takřka bezvýznamná.
Oká, oká, nejsem potřebná.
Tak už mě pusť ať můžu létat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.