THE THINGS I'LL NEVER SAY-1. část

7. října 2013 v 20:07 | Vendy Šperová |  Nezařazené
Snažím se nebýt infantilní a romantická, právě proto, že vím, že ukazovat taková přání a naivní prosby je pro kluka občas svazující. Ale popravdě si často přeju, aby ten, se kterým jsem, byl ten, se kterým budu dalších několik let. Aby ta naše láska byla jednou z těch "navždy".
Praxí jsem zjistila, že právě zamilovaní líbají nejlépe. Jsou jemnější a celkové pocity jsou vám blíže. Pokud nejste sobec a nevadí vám, že přitom nebude myslet na vás, směle do toho. Ha, ha.

To, že nejsem v kontaktu s mojí matkou a celkově vypadla z mého života se dá dobře využít. Jelikož ji tím pádem mí aktuální přátelé a páni profesoři neznají, sama si kdykoli dle potřeby napíšu omluvenku jejím jménem. Nemám z toho špatné svědomí. Vždyť podpisy jsem jako všichni průměrně falšovala už na základce. Nemít mámu je fajn, fajn, fajnový.
To mi připomnělo, že ačkoliv moje máma je stále naživu, je to pro mě jakoby neexistovala. Prostě je mimo mě, já mimo ni i její rodinu a mě to vyhovuje. I'm free.

Miluju tělo svého přítele. Hlavně ty části, které na mém těle nenaleznu. Myslím, že je to už dost jasný. Ale to je normální, doufám.
Nedělá mi problém říct kamarádům a přátelům, že mám větry. Ale před ním se za to vždycky stydím i přesto, že to chápe. Docela by mě zajímalo, čím to je. Asi tím, že u něj mi zrovna záleží na tom, jak mě vnímá.

Kdykoli slyším písničku, kterou zbožňuju, ale někdo jiný ji pochválí nebo si ji začne broukat dřív, zmlknu. Neprojevím žádné sdílení svého názoru přes jakákoli nutkání, protože nechci aby to vypadalo, jako že se opičím nebo se pokouším tomu člověku lést do zadku.

Nikdy jsem se kluka nezeptala tou typickou ženskou otázkou "Miluješ mě?". Ani se jí nikdy nechci zeptat. Tudíž nezeptám. Vím totiž, že tohle je právě ta fráze, která klukům hodně leze na nervy. To si radši uvědomím jeho lásku z jeho chování ke mně.

Často jen tak přemýšlím, jestli je on ten pravý a tak se ohlížím na všechny kluky okolo u kterých vím, že mě mají rádi. Jen kvůli tomu, že mi vyšla nejasná věštba. Ale co... vždycky dojdu k němu. Protože "první budou posledními". On je ten první. Tak se staň. Když už tak mluví bible nebo kdo.

Bojím se často projevit svoje nadšení, údiv a rozpaky, protože mě dokáže takhle rozvášnit téměř každá maličkost. Pohled na něj, vítr, vodní hladina... když mám dobrou náladu, jsem ze všech těch detailů absolutně hotová. Oh, my god.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.