Leden 2014

30.1.2014

30. ledna 2014 v 20:52 | Vendy Šperová |  Básničky a pod.
Čas se líně vleče a my na vrcholku svých sil čekáme.
Bez vědomí cíle, ponecháni náhodě a svojí víře.
Strach i odhodlání je tu s námi.
Čekání na zázrak. Osud? Klamná zdání.

Jak zombie, otroci ve velkých rukou beze strachu.
Tak se chovají ti okolo, snaží se plácat sochy z prachu.
Nad láskou zanevře jen opravdový hráč.
Zpívali v jedné písni, ale podle mne jen další sráč.
Slzy pokrývají mou tvář a to noc co noc.
Vodopády ohně vevnitř planou, přelévají se.
Tvá láska je pro mne to, co pro psa kost.
Nenávist ke mne ve tvých slovech mě nutí nevzdávat se.
Mám náladu propít se k zapomnění, zhulit do jiných světů.
Pořezat se, milovat se, udělat se a pak jít spát.
Tak nerad to pozoruješ a tak ti svoji krásu z tvých očích kradu.
Všechno jen proto, aby jsi si věřil a já měla kuráž tu stát.
Chyť mě za ruku, když vidíš, že skočím.
Udělej to, nemáš záruku. Tvé oči a už se točím.
Protančíme spolu celou noc.
Já jsem tou bezvládnou.
Takže vím, že až bude toho moc,
budu celá jen tvou.


29.1.2014

29. ledna 2014 v 15:54 | Vendy Šperová |  Básničky a pod.
Stejně skutečné světy, jako tahle pomíjivá realita.
Naší myslí píšeme osud, tímhle světem cítím se být silná.
Přestaň chtít, konej, čiň.
Začni žít, tvoř a s láskou zhyň.

Jsou tu lidi, který se topí ve výčitkách.
Něco je zlomí a je to pohroma světa.
Můžeš za to ty, já, on, my všichni.
A jak jsou sami, sebelítost je níčí.

Nevidí, jak od sebe odhání lidi.
Jejich bolest zaslepila jejich oči.
Nikdo se nezajímá, marnost snahy vidí.
A chudák to vzdá, ze světa mizí.

Někdo polyká prášky, způsobuje si na těle jizvy.
Sebemrskačství trestem za to, kam si dovolil padnout.
Pak s popela vstanem a budeme tu stát, jako nikdy.
Silný bojovník, je jako legenda. Je fénix, je pravdou.

Můj život je hra a tak já jsem gambler.
V rukávu esa, na tváři maska.
Zbývá sekunda a jedna riskantní sázka.
Pokračuj, možná budeš žít.
Vzdej to a nemáš už nic.

Chybujeme, abychom se poučili.
Porážíme strach.
Bojujeme, abychom uskutečnili.
Uvnitř nás je každý rváč.


Nedokážu vystát...

28. ledna 2014 v 20:05 | Vendy Šperová |  Nezařazené
Tak opět typ článku, který dokážu napsat bez většího přemýšlení. Už jen si představím tu situaci, ihned cítím, jak to ve mě žhne zhnusením.
  • Přežvykování jídla s otevřenou pusou. - nechutné! Mastná pusa, ocucaný drobky, co lítají z úst... a někteří by si eště mysleli, že si s nima chci povídat. Ne, chci zdrhnout!
  • Mlaskání. - nemyslím to při sexu, to je jen značkou kvality (berte to třeba jako fór), ale opět při jídle, jenž způsobuje první bod. Kaziči chutí.
  • Absolutně nezajímavé fóry rodičů k mladšímu potomstvu. - hele, podívej a frnk přes nos... cháchá. To fakt čekají, že budu reagovat, jako když mi bylo šest?
  • Pachuť kouře a alkoholu v ústech. - z kohokoli. Třeba z opilců v MHD. Ale nejvíc u lidí, na kterých mi nějak víc záleží a nemyslím kamarády, spíš lidi, které mám ráda víc...
  • Ručky šmátralky. - když ke mě přijde někdo z dospělích, přednese průpovídku, jak se ze mě stává čím dál hezčí ženská a chytne mě za zadek... No coment.
  • Bobřík, kam se podíváš - někdo si myslí, že je to znak mužnosti, ale... to jako vážně? Co hygiena? Celková estetika? Pohodlí? Zabij bobra, zachráníš strom!
  • Pravopis negramota. -Nic mě u kluka neodradí tolik, než zjištění, že píše jako dítě na základce. I když... i ti občas píšou lépe. Sama nemám pravopis a slovosed alá nějaký spisovatel. Ale když někdo píše ještě hůř a mě se třeba líbil, tak už nelíbí. Nevím, čím to. Asi si to ve mne něco spojuje s intelektem pisatele.
  • Nespravedlnost. -To mě dokáže maximálně vytočit.
    Podlézání. -Jak si pak dokáže člověk vážit sebe sama? A jak si mám takového řiťolezce vážit já?
    Pomlouvání. -Lži a manipulace. Řešení komplexů nadáváním...
    Povýšenost. -Před nikým se neponižuj a nad nikým nepovyšuj.
    Meinstream. -Máli ten člověk řeči, jak je originální a je další ovcí ve stádě.
    Předsudky. -Probuďte se. Myslete bez programů v mozku.
    Přebírání něčích názorů z vlastní. -Pak nejste sebou, ale jimi.
    Nekompromisnost. -Nejde vycházet s umíněnými lidmi. Prostě ne.
    Naivita. -Opět to samé = wake up, please.
    Pesimismus. -Jak smýšlíš, tak se ti stane. Nesoustřeď se na to, co nechceš. Soustřeď se na to, co ve svém životě uvítáš. A věř tomu.
    Rasismus. -Černí, bílí, žlutí... odsuzování za rasu. Jako odsuzování za tvůj vkus v oblékání. Za vkus na hudbu. Demence.
    Odsuzování. -Něco málo v rasismu. Plus ten fakt, že lidi soudí bez jakékoli vědomosti, znalosti příčiny rozhodnutí. Toho, proč jsme tam, kde jsme. Jak na tom jsme.
    Promiskuita. -Vážit si sebe sama? Jak když se rozdávají jak chřipka. Stačí být zoufalý hlupák, nebo prostě jenom hlupák a podlehneš. Taková holka ti v životě hodně dá. -_-
  • Fiflenky. -Holky, které bez makeupu s vlasy v culíku a teplákách mají problém vyjít na ulici. Natož třeba makat rukama.
  • Hluční lidé. -Ten typ, co si myslí, jak všechny zajímá.
  • Chudáčci a chudinky. -Kteří nedokážou nic jiného než se litovat. To jejich předhánění se v tom, kdo je na tom hůř. Souboj sebelítosti. Vážně chudáci. Kteří stejně každou podanou ruku odmítnou a radši se topí.
  • Je to mnohem více. Ale momentálně mně nic nenapadá. Takže odmlka. Ciao. ;)

Nostalgie po kopačkách, haha

24. ledna 2014 v 23:09 | Vendy Šperová |  Básničky a pod.
Není aktuální. Opis z nostalgických chvil ve školním sešitě.
(někdy z doby po rozchodu - listopad 2013)
---
Byť byla bych šťastnější, lepší, nevinnější,
měl by jsi mě rád?
Každý den už přes rok,
své místo v mých myšlenkách máš.
Přemýšlím, cítíš-li to, že na Tebe myslím.
Přemýšlím, cítíš-li ty samé pocity. Ke mě či k jiné. Zda vůbec něco cítíš (?).

Protože on mne nemiluje, možná je to hra.
Co na tom sejde, když ten, kdo miluje jsem já?
Raději dávat, než jen brát.
Ty pocity, kdy všechno v těle mne pálí při míjení se na chodbách...
Tak blízko a daleko. Tak známý a cizí.
Chce se mi řvát. Tak nahlas, ale trpím tiše.
Jak řve duše?!
Jak na pouto... přeměnit ho z dusíku v dýchatelný kyslík?

Vzpomínka na prvního ex

24. ledna 2014 v 22:40 | Vendy Šperová |  Kresby
Ještě, když jsme se milovali, než vzplanul ten žár, co všechno zlikviduje.
Tehdy s jeho fotkou v mobilu, tužkou v ruce, láskou v hlavě, notesem na kolenou.
Je zvláštní zjištění, že kreslím, zpívám, tančím, prostě tvořím jen při pocitu silných, hlubokých citů, emocí. Harmonizuje mne to.
To, když je někdo nejspíš citlivý...
Vzdávám hold vesmíru. Je na dosah!
...
...
Pozitivní je, že mám možnost si vybrat z pár zájemců, kteří by stály o to, abych je nakreslila. A reálné, že mne to táhne k zpodobnění těch, kterým náleží má mysl. Tvoření náleží citům. A mé city udržuje za chodu jen ten, jehož přátelství mě ujišťuje v sobě sama. Only him...

Eiffel Tower (na zeď)

24. ledna 2014 v 22:01 | Vendy Šperová |  Kresby
Je fajn, že máme tu možnost vylepšit si kmenovou třídu. Samozřejmě do určité míry. Už tam máme varnou konvici, přestavěné lavice do tvaru písmene "U" okolo katedry k tabuli, lehce předělané nástěnky (ve stavu rozpracování), na nějakou chvíli i repráky s připojením na mobil, abychom si mohli pouštět písničky a začali jsme i malovat. Původně byly v návrhu postavičky z Futuramy a podobně, ale když jsem přiznala, že pochybuji o neokoukání si jich po čtyrech letech do matury, většina třídy souhlasila a změnili jsme jej na památky. Přeci jen studujeme obor zaměřený na cestovní ruch.
Začali jsme mojí vytouženou Eiffelovou věží.
Předkreslit na průsvitnou fólii, pujčit si projektor, kterým jsme si jej promítli na zeď a obkreslili tvary. Pak jen vybarvovat akrylovou černou barvou.
Předkreslovali jsme to tři. Kreslili už jen dvě dobrovolně po škole.
Zabralo nám to cca tři odpoledne - úterek, středa a čtvrtek, protože při předkreslování těch obrysů v úterý jsme neměli ještě ani barvy. A musím nás pochválit - jsme dobrý. (y)
Aspoň jsme tedy všichni spokojení.
Tvůrčí chvění, sebepoznávání, sdílení a pění.

Kdo jsem?

11. ledna 2014 v 14:38 | Vendy Šperová |  Nezařazené
Je jasné, že popiskem toho, co mám ráda mě nepoznáte. Ani vědomím, co člověk zažil, protože jeho cestu jsme si přeci jen nevyšli. Ale i tak je spousta věcí, co by nám toho druhého mohli přiblížit. A přestože to nejspíš nikoho absolutně nezajímá, ujasním to alespoň já sama sobě.
Croyez en moi. = (fr. překlad) Věř ve mě.
...
Většina lidí mi říká Vendy. Nebo taky Vendulo, Vendulko, "Vuendý", Vendys a co si nepamatují moje jméno, prostě jen Bloncko.
Narodila jsem se na počátku prosince 1997 v 1515 ( + bylo pondělí).
Přímo jsem jedináček, ale mám dva nevlastní sourozence.

Studuji na SOŠ a SOU Jindřichův Hradec v oboru Ekonomika a podnikání (zaměření na cestovní ruch).
Vůbec mě to nebaví a ani nezajímá, protože jsem chtěla studovat SUPŠ Jihlava-Helenín obor Reklamní tvorba.
Takže jediný předmět, co mě baví tam je angličtina, aplikovaná psychologie, těším se na filosofii.

Blond jsem už od mala a zatím netmavnu. Tedy kromě přirozeného lehkého zežloutnutí na zimní sezónu. Konečky se mi často kroutí do neposlušných vln.
Oči jsem měla čiré modré, ale s postupem času se mi změnily na měnící se slátaninu modré, šedé a zelené, projevující se dle dopadu světla.
Na svoji postavu jsem hodně kritická, ale i přesto se mám vážně hodně ráda.
Abych zhubla držívala jsem hladovky, hrátky s anorexií a občas se i snížila k strkání si prstů do krku. Poškozovala jsem se.

Jsem
pacifista, anti-komunista, anti-nacista, anti-fašista, vegetariánka ...

Nehulím. Alkohol příležitostně. Kouření se snažím omezovat.
Zbožňuji asijskou kuchyni, obdivuju východní kulturu, dharmu.
Miluji adrenalinové sporty, ráda překonávám strach.
Závyslost na zpěvu, tanci, pohybu, psaní, upravováním fotografií, hudbě, ...
Zajímám se o sociologii, psychologii, filosofii, okultní vědy, léčitelství (konkrétně reiky), ...
Po střední škole bych asi chtěla jít studovat na fakultu humanitních věd v Praze (filosofii) nebo sociologii třeba v Olomouci. Případně odjet jakožto au-pair do Británie.
JAMU v Brně jsem si rozmyslela.
Věnovat se focení, aktivismu, kam mě co přivede... a nebo pokud to bude možné, dostat se do ciziny. Chtěla bych pomáhat lidem z nižších sociálních vrstev, třeba v Africe. Když ne lidem, tak pracovat se zvířaty a životním prostředím.

Piercingy
1x helix, 2x earlobe v levé uchu; 4x earlobe v pravém uchu + plánuji tragus; a plánuji (až si vymakám bříško) i pupík a 4 chest microdermaly

Tetování
Křížek (jako ten křesťanský) na prsteníčku levé ruky;
Pěticípá a čtyřcípá hvězdička u kolene na stehně pravé nohy

Obdivuji lidi jako jsou
Albert Einstein, Nicolas Tesla, Bob Marley, Jan Hus, ...

<3
BMTH, Asking Alexandria, Paramore, Linkin Park, Escape The Faith, Rise Against, In this moment, Anti-Flag, SOAD, ale i Pendulum, Chase & Status, Skrillex,...
...
Můj příběh > ZDE <
Přátelé o mě > ZDE <
Of my life > ZDE <