Červenec 2015

Nutkání šířit hlubší pohled

24. července 2015 v 2:49 | Vendy Šperová |  Kresby
Nechala jsem se inspirovat jednou streetartovou umělkyní, který dělá to, co já mám chuť udělat už od té doby, kdy jezdím do Prahy a vidím všude bilboardy propagující nicotnosti zaručující nám luxusu, štěstí, zdraví a úspěchu u žen/mužů. Odkaz na její instagram dodám později.
Když má odvahu to dělat ona, proč bych já měla tu samou potřebu nechávat odejít z hlavy? Vždyť dobré myšlenky, případně ty lehce drastické či moralizující v dněšní době je třeba sdílet. Je třeba si všímat detailů, které nám nejsou předkládány s takovou otevřeností a přivítáním díky konzumní společnosti v níž žijeme a kterou tvoříme. Když už ji tvoříme, můžeme ji přeci lehce ovlivnit.
Chceš změnit svět? Začni u sebe.
Mám pár dalších nápadů na další skici. Často jen stačí myšlenka na to, co chceme sdělit. Demonstrovat to. A když už nám v reklamách říkají jak jsou vrásky ošklivé, jak nás zaručeně okouzlí Opel jeho jízdními vlastnostmi, co takhle trochu popřemýšlet o skutečně podstatných věcech a dívat se jinak?
Předpokládám, že z mého skicu nejde poznat, že jde o orgán srdce. Ale byl to první pokus. Kostra, lebka, mozek a srdce jsem vždycky chtěla zkusit alespoň načrtnout, tak jsem si za zpěvu Corey Taylora (zpěvák Slipknot) dala malou challenge. V každém případě mám v plánu se s ním ještě poprat s milovanou tužkou 7 tvrdosti (spíše měkkosti), protože tohle je primitivní, nepoznatelné a chybí tomu to, co by poukázalo na to, co chci vyjádřit. Ale v první řadě prostě jde o srdce. A dokudho "neuchopím" nebudu s ním spokojená natolik, abych tu myšlenku zformovala na papír obrázkem.
Dost mýho žvatlání. Jdu spát, než se mi zítřek - today I think - stane jednotným dnem bez prostoru dobít baterky.

MOZEK TVOŘÍ MYŠLENKY.
(SRDCE CÍTÍ)
Nezapomeň.
Chceš si myslet, že jsi šťastný, nebo šťastným být?

Významně nicotní záležitost

23. července 2015 v 15:58 | Vendy Šperová |  Básničky a pod.
Zrnko v poušti,
kapka v oceánu.
Všichni stejní, v propojení,
přesto cizí, jiní.
jako dvojí chvění,
duše chtění.

Plni strachu i odhodlání,
slabin, co se v sílu mění,
otázek bez odpovědí,
pláče, nářku bez vyslyšení.

Čím víc řveš, tím míň to bolí.
Nejsi tím, koho jedna rána v boji zkolí.

jdeme sami, cestou, co nás změní.
Staré nechť shoří a nové se zrodí.
Od kořene po korunu,
duše s tělem v propojení.

Sugesce, iluze, odpuštění.
"Špatné city", co bortí vztahy,
na lásku dostává se odcizení.

Že největší pravdy se mění v paradoxy,
že láska má blíž k hlouposti.

A strach nutí tě zvyšovat hranice,
nálepka nemožného likvidovat ty palice,
co ti říkají, že ty na to nemáš,
protože jsou hračky,
co neví, že TY jsi hráč.



I'm back BUT in black

23. července 2015 v 14:27 | Vendy Šperová |  Nezařazené
Přála bych si, abych tohle neznala. Tu samotu bytu, kdy nevím, jestli se obyvatelé vrátí a pokud, tak v jaké stavu. To ticho a tajnosti mlčícího telefonu.
Vím, že pokud bych to neznala, byla bych nejspíš pořád tou naivní a přecitlivělou. No, spíš si to myslím. Ale i tak. Ten pocit, kdy nevím, jestli se obyvatel vrátí z nemocnice ještě dnes, jestli mu vyšel zákrok v pořádku a náhodou tam nevykrvácel na sále, je to nepříjemné.
Omlouvám se za neaktivitu, ale prostě jsme tu dobu neměli doma internet a ten zrovna na blog je zásadní potřeba.
Za tu dobu se stalo jen pár novinek.
Jeden vztah, co krach,
našla jsem si práci,
mám dvě nová tetování,
jeden piercing, který jsem si pak vytrhla - nechtěně,
zatím koketuju s možností, že by mi vyšlo zpívat hc v kapele,
rozbitý další mobil, tudíž těžký absťák po focení na instagram, áá to bude asi vše.