Říjen 2015

sucess, money, freedom

31. října 2015 v 12:09 | Týr |  Motivation
Dívej se z nadhledem,
z pozitivní stránky,
dumej do hloubky,
a míř vysoko!


Špagety s rajčatovo-smetanovou omáčkou

22. října 2015 v 0:07 | Vendy Šperová |  Vegetariánské
Děda mě obdaroval rajčaty a v kredenci mi zacláněly špagety. Now you going to die, spaghetti!
Jeden z mnoha mých experimentů. (Jestli čteš "exkrementů" jsi mrtvej člověk.)


10 důvodů, proč je pohoda být "single"

21. října 2015 v 16:48 | Vendy Šperová |  Nezařazené
Jo, jeden ten celkem aktuální pokus tohodle započatýho školního roku nevyšel (zase) a už ani necítím pocit lítosti. Přijde mi to jako stereotyp. Zamilovat se, odporovat mozku, svojí přirozenou zbrklostí a pak jen sledovat, jak to všechno zaniká a nakonec jen smířeně bez emocí kývnout, že tohle tedy vážně není to, co chci a je čas se z těch imaginárních pout vyvléct.
Je mi jedno, že se o mě nesou řeči, jako že jsem vystřídala haldu kluků z naší školy (shodou okolností totiž všichni byli ze školy - já na akce moc nechodím a když, tak tam nikomu moc nevěřím). To zkreslené pasování na děvku, ačkoli je to titul dost rozdílní od děvkaře, protože já nedávám jen tak někomu z chuti... - Ignor.
Měla jsem dva starší, se kterými mi to vydrželo nejdéle - s tím nejstarším hlavně. A oba to byli aspoň v minulosti punkeři. To měli společné. Odmaturovali, odešli a teď jsem já v tom jejich věku, kdy oni chodili se mnou. A okusila jsem po nich dva mladší zajdy. S prvním to bolelo... S druhým už vůbec ne.
Otupělost. Dávat kopačky dřív než někdo ublíží mě, než to bude mocný ublížit tolik. Než se překecám snažit jak blázen a pak znovu pocítím zklamání.
Možná si přijdu silná. Nezlomitelná. Ale v podstatě jsem srab. Přiznávám. A i když jsem často sprostá jako dlaždič, vrčím a raplím, chci jen někoho, kdo se mě nebude bát obejmout, držet při mě ač se vzpouzím a i přes to všechno ve mě bude vidět skrz oči tu přecitlivělou holku, co se krčívá v koutě bytu objímajíc kolena a přemýšlející nad vším a přitom o ničem... uvidí přes tyhle perverzní sadomasochistický hry.
Drama queen.
Vidím to tak, že vztahy prostě asi nejsou pro mě. Ne teď.
Jak nějaký přijde, jsem schopná to risknout, ale postupem času se chytám detailů, co by později mohly v cosi většího přerůst na chybu zásadní. Shazovat společné naděje a plány, sny ačkoli bych si sebevíc přála, aby ten co s ním jsem byl tím posledním a nikdo další už nebyl. Odmítám se měnit tolik jako s tím, se kterým jsem byla nejdéle. Krotit a přetvařovat, abych mu náhodou nebyla dost dobrá. Poučena.
Naučila jsem se mít ráda sebe sama tolik, že nehodlám znovu riskovat, že odevzdám všechno ze sebe, vše ve mě a ono to bude pošlapané na podlaze spolu s kapičkama krve s hořkostí naivity.
Za to mi nikdo nestojí, ne?
A z těch pár vztahů se snažím sepsat právě to, proč se vždycky dokážu těšit, až budu zase sama (někomu dám kopačky).
Těm chytřejším dojde, že tu budou ty zkraty, kvůli kterým se cokoli postupem času rozsypalo, ale i jen malé detaily viděna jako pozitiva.
Jo, klidně mě berte jako strašnou svini. Mrcha mi lichotí.


TO DO until 2015 end

13. října 2015 v 1:32 | Vendy Šperová |  Of my life

Do mých 18. narozenin (8. prosince)
  • Konec tanečních - věneček
  • Ombre
  • Začít psát knížku
  • Přestat jíst sladké
  • Zhubnout - spíše vytvarovat
  • Natočit 1 000 dřepů challenge
  • Nafotit oblastní kolo pIšQworek, kde dělám koordinátorku
  • Pořídit si jiný šperk do belly piercingu
  • Naučit se chodit spát max. v 2230
  • Dojít si k zubařce
Do konce roku
  • Dát si opravit mobil
  • Pořídit SIMkartu
  • Darovat krev
  • Darovat a zapsat se na dárcovství všeho, co jde
  • Výlet do Prahy
  • Sehnat práci/brigádu při škole
    • zkusit hostesing
    • alternative photomodeling
  • Jet zas na Somersby Gangsta Trippin
  • Vyzvednout nášivky Slipknot <3
  • Nejlépe prodat (případně darovat) oblečení, co nenosím
  • Prodat tátovi věci pro modeláře
  • Zchrastit money na tattoes <3

NeJsem tím

12. října 2015 v 23:19 | Vendy Šperová |  Básničky a pod.
Kdybych chtěla, mohu se tě dotknout?
Nesmím tě uchopit a přitom tě cítím.

Kdybych chtěla, smím tě políbit?
Jsme možná spjatí avšak nejsme svoji.

Střetnout se rty, propadnout v objetí.
Ač zní to tak osobně, jsme si tak vzdálení.

Jsi jenom myšlenkou, která není mojí vlastní.
Jsem iluzí, kterou jsi prokoukl a náhle zmizí.
Jsi andělem, co svedl mě z cesty.
Jsem ďáblem nesoucí kříž, ty cizí tresty.

Jsem láska, která dává ti pocit svobody,
jsem nenávist, co dusí tvého já křičící projevy.
Jsem posedlá - askeze tvrdí mou vůli.
Jsem svobodná - poutník systému se bouřící.

Jsem vším, co nemůžeš uchopit.
Jsem ničím, co by jsi chtěl pochopit.


Green part of little town

12. října 2015 v 22:56 | Vendy Šperová |  Rostliny - Flora


Adventní Vídeň 2014

12. října 2015 v 22:42 | Vendy Šperová |  Stavby, věci
Došlo mi, že jsem se nepodělila o fotky!
Co je zákon schválnosti - nechtěně jsem nejspíš odstranila alba obsahující celou fotodokumentaci.

11. 10. 2015 : Coffee, book, guitare & cook ♥

11. října 2015 v 23:05 | Vendy Šperová |  Of my life
Tohle mám ráda.
Za sychravého počasí změnit čajový stereotyp dávkou kofeinu se nezdravými sacharidy v cukru, dočíst rozečtené knížky, ztrácet se v tom příběhu a zapomenout čas, zatímco si chladně venku fouká, poté vyburcovat fantazii - udělat si něco k jídlu dle momentálního nápadu a pak jen vzít ten nástroj plný citu, mou psychoterapeutku a s ní cvičit a cvičit hru.
Jako dokonalá tečka toho všeho si dát na napocit zlepšující se plíce rekreační várku dřepů, kliků, zkracovaček a dalších cviků, vanu, náhodný seriál a dobrou noc.
Ještě mi tam chybí jeden veliký detail, ale jeho se dočkám později. Možná až podle (karmických) zásluh nás obou.


Krémové penne se sýrem

10. října 2015 v 19:37 | Vendy Šperová |  Vegetariánské
Upřímně, pokud mám možnost, vaječným těstovinám se vyhýbám. Ale to už by bylo na mýho dědu moc (nakoupil a vypěstoval mi potřebné suroviny, děkuji) a tak tomu "detailu" prostě nehodlám, dokud se neodstěhuju mimo tohle maloměsto, odporovat. Jsem ráda, že vůbec toleruje moje vegetariánství.
A pro jednou po těch x měsících mě tenhle ústupek nezabije, ne?
No, mě sice ne, ale... klid, jednou upustím i od tohodle.

<Výsledek dobře vypadá, ale i chutná, well done. Fresh. >

Užít si euforie podzimu

4. října 2015 v 22:58 | Vendy Šperová |  Dreamland
Podzim...
Moje nejoblíbenější roční období. Pak jaro...
Nosit vytahané oblečení, vrstvit, není moc teplo ani zima, vzduch má tu vůni po listí, tempo nachází na rychlost vhodnou pro vnímání těch detailů všude okolo... barvy, zvuky, je to jako smířené oddaní se i když budoucnost není jistá, ta důvěra... Že co stane se, má se stát.
Kdysi to pro mě znamenalo melancholii přecházející do depresí. A rok po roku mi to dodává víc síly.
Nechat tomu to tempo, které si žádá. Vychutnat si to. Prožít to v nepatrných jemných pozorovatelských dotycích (dotykách?). Tu bezmoc a přitom vliv, jakou jsme nepatrnou částí. A přitom destruktivní k všemu okolo sebe.
Už se těším, až nebudu pykat za hraní si na rybniční pannu při krvavém úplňku a budu moct vyběhnout bez nutkání vykašlat plíce na chodník, zas začít makat, jak jsem měla v plánu a tělo nebude odporovat.
Až tátu propustí a já se nebudu muset takhle skoro každý druhý měsíc bát.
Až jim povím o telefonu. Až mi skončí taneční.
Ale v podstatě nic z toho mi nebrání propadnout tomu pocitu, který ve mě tyhle dny vzbuzují.

So, things I want to do this autumn.